AGADIR

Vyhledávání:

osoby
akce
projekty
skladby

Agadir na facebooku:

Agadir na Instagramu:

Agadir na Wikipedii:

Kanál RSS:

Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Jsme členové
Sdružení Q

Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:

Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.15.6.140

Přístupy celkem: 46620267
Přístupy dnes: 7270

Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší

DRUHÝ OŘÍŠEK: ZAVOLEJ NÁM DO KLUBU

1999

Autor textu: Milena Fucimanová

Projekt: Pět oříšků pro Popelku

Velikost MP3: 3,2 MB

Délka: 3:17

Bylo hráno:
Počet uvedení: 7
16. 11. 2000	Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec, Brno	Pět oříšků pro Popelku
14. 11. 2000	Církevní střední zdravotnická škola, Opletalova 6, Brno	Pět oříšků pro Popelku
4. 11. 2000	Biskupské gymnázium, Barvičova 85, Brno	Pět oříšků pro Popelku
24. 10. 2000	Církevní studentský domov PETRINUM	Pět oříšků pro Popelku
23. 10. 2000	Mládež CB, Kounicova 15, Brno	Pět oříšků pro Popelku
14. 6. 2000	Knihovna Jiřího Mahena, Lány 3, Brno	Pět oříšků pro Popelku
5. 6. 2000	Dům U svaré rodiny	Pět oříšků pro Popelku

Bude hráno:
Počet uvedení: 0

Druhý oříšek
Slečno Mařinko Popelínová! To přece nemyslíš vážně? Řekli ti seď a přebírej, ty si sedíš, přebíráš, až se ti v očích tmí a za soumraku potom vyješ jako vlk. Jen se to o tobě nesmí nikdo dovědět. Ty jsi přece ta tichá, ta u-soužená, ta u-navená, ta u-plakaná, ta u-divená, ta u-hrachovaná.
Co nosíš za ňadry? Lískové oříšky? Ale to jsou oříšky naší prababičky. Ta ještě tkala šaty, že ženám závistí pukaly i vši, ale ty šaty byly jenom pro jediný ples. A jenom pod královskou báň. Taková pověra. Popelko, zahoď je, oříšky prabáby. My máme lepší. Stiskni, vytoč číslo, zavolej. Ale ne do lesa, Mařinko Popelínová, soustřeď se. Zavolej nám do klubu, zavolej, jsme tady pro tebe. Ne, nevyj tak, volá se piánko. Volá se, jako když rozkousneš cukrovou mandličku, maloučko nahořkle, tak, zkus to, neboj se, potom zkus sladce, ne slovo, co máš pořád s řečí?
Mařinko Popelínová, zahoď řeč, to už se nenosí. Teď jenom špitáme, vrkáme, ťukáme, mňoukáme. Voláme, až se tmí od toho volání, a přece ti nespadne do klína ani slůvko. A to je umění: Volat a nemluvit. Už chápeš, Mařinko Popelínová? Tak znova: zavolej nám do klubu, už na tě čekáme, už se tu klubíme, už se tu klubáme, už se tu klabáme, už se tu klobáme, ťuk ťuk ťuk ťuk. Nikomu muk. Zavolej, zavolej nám do klubu, už se tu klobáme, už se tu klubíme, už se tu klubáme.
Tak znovu: nadechnout a: zavolej nám do klubu, už se tu klubáme, už se tu klubíme, už se tu klabáme, a báme a bíme a klu aklu aklu klu a báme se klu klu klu, bíme se klukluklu klu. Kli kli kli! Pu-sin-ku na-špu-lit- a: zavolej do klubu, zavolej nám, zveme tě hrám, zveme tě k hrům, bezeslovům, bezeslovám, ty zavěsovám na větvovám, zavolej nám, zavolej nám.
Mařinko Popelínová, to nemyslíš vážně. Volat do lesa, kdo se ti má z něho ozvat?