AGADIR

Vyhledávání:

osoby
akce
projekty
skladby

Agadir na facebooku:

Agadir na Instagramu:

Agadir na Wikipedii:

Kanál RSS:

Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Jsme členové
Sdružení Q

Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:

Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.140.197.140

Přístupy celkem: 46622438
Přístupy dnes: 9441

Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší

MĚSTO

2006

Autor textu: Milena Fucimanová

Projekt: Profesor

Bylo hráno:
Počet uvedení: 0

Bude hráno:
Počet uvedení: 0

P: Tak naivita. Životní nezralost. Chiméra. Umanutost. Ve vlastní rodině obtížný host. A sečteno, podtrženo, prásk. Co když má žena pravdu? Ženy mají na životní pravdu zvláštní čidlo. Tak budu povolán do řady uniforem. A zvednu meč jak archanděl u brány ráje. Jenže tam nepustím sám sebe, to je absurdní. Meč už je také absurdita. Muzejní arzenál. Spíš budu u spojařů. Anebo v kuchyni. Vše podle vyzkoušených receptů a pravidel. Už žádné otázky. Jen povely a disciplína. A jednou budu možná vyznamenán, že moje jednotka byla včas nakrmena. Svým dětem příklad dám: poručík, nadporučík, kapitán. Major, plukovník, generál, maršál, velitel velitelů, hrdina s podobenkou na pomníku. A vdova po mně bude brát slušnou penzi. Slušná vyhlídka. Slušná a poslušná… A co můj poslední výzkum? No, možná teď budu mít víc volného času než doposud. Snad to půjde. Jak skončí služba, budu zase svůj. Budu mít dvojí tvář. To má dnes přece kdekdo. Navenek šarže s rudými výložkami, kterou kdekdo zdraví, ale ve své hlavě… ve své hlavě si vybuduju novou laboratoř. Ještě lepší.